Ještě před pár lety bylo gruzínské víno pro mnoho lidí spíš exotickou zajímavostí. Něco, co ochutnáte na dovolené, na specializované degustaci nebo v restauraci, která si zakládá na nevšedních vínech. Dnes se ale o Gruzii mluví čím dál častěji jako o jedné z nejzajímavějších vinařských zemí současnosti. A není to jen módní výstřelek. Gruzínské víno má příběh, který se dobře vypráví, chutě, které se nedají snadno zaměnit, a historii, kterou mu může závidět prakticky celý vinařský svět.
Gruzie se často označuje za jednu z kolébek vinařství. Vinařská tradice zde sahá zhruba 8 000 let do minulosti a víno je dodnes pevně spojené s místní kulturou, rodinnými oslavami, jídlem i pohostinností. Organizace FAO uvádí, že Gruzie má více než 525 původních odrůd révy a nepřerušenou vinařskou tradici dlouhou nejméně osm tisíciletí.
Země, kde víno není jen nápoj
V Gruzii se o víně nemluví jen jako o alkoholu. Je to součást identity. Patří ke stolování, rodinným setkáním, oslavám i tradiční gruzínské hostině zvané supra. Tam se víno nepije jen tak mimochodem. Je součástí přípitků, vyprávění, rituálu a společného sdílení.
Právě to je podle mě jeden z důvodů, proč dnes gruzínské víno tak dobře funguje i v zahraničí. Moderní zákazník už často nehledá jen „dobrou láhev“. Hledá příběh. Chce vědět, odkud víno pochází, kdo ho vyrobil, jakou má tradici a čím se liší od běžné nabídky supermarketu. A v tom má Gruzie obrovskou výhodu. Její vína nejsou anonymní produkt. Mají silný původ, starou tradici a punc něčeho autentického.
Qvevri: hliněná nádoba, která dobývá svět
Když se mluví o gruzínském víně, skoro vždy přijde řeč na qvevri. Jde o velkou hliněnou nádobu vejčitého tvaru, která se zakopává do země a používá se ke kvašení, zrání i uchovávání vína. UNESCO popisuje qvevri jako tradiční gruzínskou metodu výroby vína, při které se víno vyrábí, zraje a skladuje právě v těchto hliněných nádobách. Tato metoda byla zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
Pro běžného milovníka vína je to zajímavé hlavně proto, že qvevri dává vínům úplně jiný charakter. Bílá vína mohou být výraznější, strukturovanější, někdy až čajově tříslovitá. Často mají jantarovou barvu, proto se jim říká amber wines, tedy jantarová vína. Nejsou to klasická lehká bílá vína, jaká známe z Moravy, Rakouska nebo Itálie. Jsou hlubší, divočejší, někdy zemitá, někdy ovocná, někdy lehce kořenitá.
A právě tahle odlišnost dnes přitahuje sommeliéry, naturální vinárny i zvědavé zákazníky. V době, kdy je na trhu obrovské množství podobných vín, působí dobře udělané gruzínské víno jako něco, co má vlastní hlas.
Proč popularita gruzínského vína roste?
Jedním z hlavních důvodů je rostoucí zájem o naturální, autentická a méně průmyslová vína. Gruzínské qvevri víno do tohoto trendu skvěle zapadá. Často se vyrábí s menšími zásahy, s důrazem na původní odrůdy, tradiční postupy a osobitý výraz. Zahraniční média opakovaně upozorňují, že Gruzie zažívá vinařskou renesanci právě díky návratu ke starým metodám, původním odrůdám a naturálním vínům. The Guardian například popisuje gruzínská vína jako součást širšího návratu k qvevri, amber vínům a odrůdám jako saperavi, rkatsiteli nebo kisi.
Druhým důvodem je originalita. Francie, Itálie nebo Španělsko jsou vinařské velmoci, ale pro část zákazníků už představují známý svět. Gruzie nabízí něco jiného: odrůdy, jejichž názvy mnoho lidí slyší poprvé, vinařské oblasti, které nepůsobí okoukaně, a chuťový profil, který se vymyká běžným představám.
Třetím faktorem je export. Gruzínské víno se dostává do více zemí a roste o něj zájem v Evropě i mimo ni. Gruzínská Národní agentura pro víno uvedla, že v roce 2024 Gruzie vyvezla přibližně 95 milionů litrů vína do 72 zemí a tržby z exportu vína dosáhly 276,1 milionu dolarů. To znamenalo meziroční růst objemu o 6 % a tržeb o 7 %. V roce 2025 pak podle agentury export do evropských zemí dosáhl 11,5 milionu litrů v hodnotě 38,7 milionu dolarů, přičemž tržby z exportu do Evropy meziročně vzrostly o 7 %.
Saperavi, rkatsiteli a další jména, která stojí za zapamatování
Pokud se s gruzínským vínem teprve seznamujete, pravděpodobně narazíte na několik odrůd, které se opakují nejčastěji. Saperavi je výrazná modrá odrůda, ze které vznikají temná, plná a často velmi charakteristická červená vína. Může být ovocná, kořenitá, hutnější a vhodná k výraznějším jídlům.
U bílých vín se často objevuje rkatsiteli, jedna z nejznámějších gruzínských odrůd. V klasickém provedení může dát svěžejší bílé víno, ale při výrobě v qvevri a delším kontaktu se slupkami získává úplně jiný rozměr – barvu, strukturu a tříslovinu, kterou by člověk u bílého vína nečekal. Zajímavé jsou i odrůdy jako kisi, mtsvane, tsolikouri nebo krakhuna.
Právě původní odrůdy jsou pro Gruzii velké eso. Ve světě, kde se všude pěstuje chardonnay, sauvignon, merlot nebo cabernet, působí gruzínské odrůdy svěže. Ne proto, že by byly automaticky lepší, ale protože nabízejí jiný zážitek.
Pro koho je gruzínské víno ideální?
Gruzínské víno bych doporučil hlavně lidem, kteří už mají něco ochutnáno a chtějí vystoupit z klasické vinařské komfortní zóny. Pokud někdo pije jen lehká polosladká vína, může pro něj být první kontakt s qvevri vínem trochu šok. Ale pokud máte rádi vína s příběhem, strukturovanější chuť, naturální styl nebo odrůdy, které nejsou na každém rohu, Gruzie vás může hodně bavit.
Osobně bych začal opatrně. Nehnal bych se hned do nejdivočejšího jantarového vína s dlouhou macerací. Lepší je ochutnat vedle sebe klasicky vyrobené gruzínské bílé, saperavi a jedno amber víno. Člověk si tak rychle udělá představu, jak široký svět gruzínské víno vlastně je.
Není to jen módní vlna
U gruzínského vína je důležité, že jeho růst nestojí jen na marketingu. Ano, dnes mu pomáhá trend naturálních vín, zájem o autenticitu a chuť objevovat méně známé vinařské regiony. Ale pod tím vším je skutečná tradice, historická hloubka a živá vinařská kultura. UNESCO navíc připomíná, že qvevri metoda není jen technika, ale součást každodenního života, slavností a kulturní identity gruzínských komunit.
A právě proto má gruzínské víno tak silnou pozici. Není to novinka vymyšlená pro hipsterské vinárny. Je to starý svět, který se nově dostává do sklenic moderních zákazníků.
Proč mu dát šanci?
Popularita gruzínského vína stoupá, protože spojuje tři věci, které dnes lidé u vína hledají stále častěji: autenticitu, originalitu a příběh. Má za sebou tisíce let tradice, pracuje s původními odrůdami a nabízí chuťový profil, který se nedá jednoduše zařadit mezi běžná evropská vína.
Není to víno pro každého a ne každá láhev musí být automaticky zážitek. Ale když narazíte na dobrého gruzínského vinaře, může to být velmi příjemné překvapení. Gruzínské víno totiž není jen další položka v regálu. Je to připomínka toho, že víno může být stále dobrodružství – i po osmi tisících letech.
